Grafomotorika – od hry k prvnímu písmenu

„Tu pastelku drž lépe.“ Upravíte dítěti prsty, ono nakreslí pár čar a za chvíli ji zase svírá po svém, čára je kostrbatá a vytlačená. Zkusíte to znovu. Dítě přitlačí, pak se zavrtí a oznámí, že už kreslit nechce.
Možná vás překvapí, že problém nemusí být jen v úchopu. I obyčejná vlnovka nebo řada smyček stojí na schopnostech, které dítě získává postupně. Pokud mu některý z předchozích kroků zatím dělá potíže, další řádek stejného cvičení může přinést hlavně únavu a rozčilování.
Příprava na psaní totiž připomíná cestu po žebříku. Jedna příčka pomáhá dosáhnout na další. A velkou pomocí pro dítě je, když víme, na kterou právě dosáhne.
Jak tedy poznat, kde začít a čím pokračovat?
Grafomotorika začíná dávno před prvním písmenkem
Pod tímto odborným slovem se skrývají schopnosti potřebné ke kreslení a později ke psaní. Dítě se učí vést ruku tam, kam chce, přiměřeně tlačit, zastavit tah nebo změnit směr.
Část této přípravy se odehrává při úplně obyčejných činnostech. Když dítě hází míčem, mačká modelínu, staví z kostek nebo si zapíná knoflíky, procvičuje koordinaci paže, rukou a prstů. Při kreslení pak tyto zkušenosti propojuje s tím, co vidí na papíře.
S postupným zpřesňováním pohybů přichází další důležitá věc: které konkrétní tvary a tahy dítěti nabídnout a jak na ně navázat.
Čáry, obloučky, vlnovky: každé cvičení má své místo
Pracovní listy mohou na první pohled působit jako různé obrázky k doplnění. Jednou dítě kreslí déšť, podruhé vlny na rybníku, potřetí zuby pily. Za každým obrázkem se ale skrývá jiný pohybový úkol.
U jednoduché čáry zkouší vést tah určitým směrem. U obloučku potřebuje pohyb plynule zatočit. Zkušenost s obloučky pak využije při kreslení vlnovky, kde se směr opakovaně mění. U zubů pily zase pracuje se šikmými čarami a ostrou změnou směru.
Právě to je žebřík grafomotoriky: konkrétní cvičení na sebe navazují a postupně přidávají další nároky.
Třeba dítě kreslí zuby pily, ale místo špiček mu vznikají kulaté kopečky. Rodič snadno řekne: „Podívej, tady to má být špičaté.“ Jenže dítě může potřebovat nejdřív získat jistotu v zastavení tahu a změně směru. Pak má na čem další pokus stavět.
Podobně jedna velká vlna přes celý papír představuje jiný úkol než řada drobných vlnek mezi dvěma linkami. Liší se velikost, přesnost i délka práce.
Proto má smysl vybírat cvičení podle toho, co dítě skutečně zvládá. Věk je užitečné vodítko, ale dvě stejně staré děti mohou právě potřebovat jinou příčku.
Jak zjistit, na které příčce vaše dítě stojí?
Zkuste si při společném kreslení všimnout: zvládne dítě samo nakreslit jednoduchou čáru? Uzavře kruh? Podaří se mu oblouček? Nebo už s jistotou vede souvislou vlnovku?
Taková pozorování řeknou o vhodném dalším kroku víc než počet vyplněných stránek.
Uvnitř kurzu Připraveni na školu vás tím provede krátký dotazník. Pomůže vám zorientovat se v tom, co dítě už umí, a ukáže, u kterých cvičení začít nebo ke kterým se ještě vrátit. Na něj navazuje přehledný žebřík, ve kterém uvidíte další postup.
V kurzu a pracovním sešitu tak máte pohromadě výchozí bod, navazující hry a cvičení i vysvětlení, jak je dítěti nabídnout. Víte, proč právě teď zkoušíte obloučky a k čemu se vám budou hodit dál.
A kam do toho patří správný úchop tužky?
Úchop má dítěti umožnit pohodlně vést pastelku a postupně zpřesňovat pohyb. U běžného špetkového úchopu leží tužka na prostředníku a palec s ukazovákem ji lehce přidržují.
V našem prvním pilíři používáme jednoduchý obraz postýlky: prostředníček je matrace a palec s ukazováčkem jsou peřinky, které pastelku jemně přikryjí. Slovo jemně je přitom podstatné.
Vedle polohy prstů si všímejte, zda dítě pastelku křečovitě nesvírá, netlačí zbytečně silně a ruka se rychle neunavuje. Smyslem je pohodlný a funkční úchop; i některé jeho odlišné podoby mohou dítěti dobře sloužit.
Úchop můžete krátce připomenout na začátku kreslení. Když ale každou čáru doprovází další oprava, zbývá dítěti málo prostoru pro samotný obrázek a radost z něj.
Navíc pokud současně bojuje s příliš náročným tvarem, musí zvládat několik obtíží najednou. I proto se vyplatí nabídnout mu cvičení, ve kterém se může o něco známého opřít.

Když se nedaří, najděte příčku, o kterou se dítě může opřít
Vraťme se k našemu žebříku. Nejdřív zjistíme, co dítě zvládá s jistotou. Odtud začneme a vybereme malé navazující cvičení. Následující situace vám mohou napovědět, kde takový výchozí bod hledat.
Velkou silnici nakreslí s chutí, u drobných smyček se rozčílí. Už víte, že na větším papíře zvládá vést jednoduchý tah. Začněte u něj a podle toho, co dítě umí, vyberte další prvek z žebříku. Může to být třeba samostatný oblouček. Ke smyčkám se dostanete postupně přes cvičení, na kterých získá potřebnou jistotu.
Obloučky mu jdou, ale souvislá vlnovka se zatím nedaří. Výchozí příčku už máte: známý oblouček. Navazujícím úkolem je plynule spojovat horní a dolní oblouk. Zpočátku může pomoci větší provedení a jen několik opakování. Tak stavíte na konkrétním pohybu, který dítě už zná.
Při kreslení silně tlačí, napíná se nebo rychle končí. Podívejte se nejdřív, co mu práci ztěžuje: sedí pohodlně, má opřená chodidla a přidržuje si papír? Pak nabídněte jednoduchý známý tah a sledujte, jak se mu daří. Pokud je i ten namáhavý, má smysl začít u přípravných her a uvolnění ruky.
Příčka, na které začnete, se tedy odvíjí od vašeho dítěte. Přímo v kurzu vám krátký dotazník „Kde začít“ pomůže vybrat vhodnou úroveň. Žebřík a navazující hry a pracovní listy pak ukážou, čím pokračovat a ke kterému jednoduššímu kroku se případně vrátit.
Získáte tak konkrétní postup pro společné chvíle: začít tam, kde má dítě jistotu, vyzkoušet další malý krok a přidávat obtížnost podle toho, jak se mu daří.
Pokrok nemusí znamenat další vyplněný list
Dítě přidrží papír samo. Kreslí s lehčím tlakem. Zvládne známou čáru plynuleji. Nebo si po několika dnech samo řekne o pastelky.
I to jsou změny, kterých má smysl si všimnout. Jistota na jedné příčce pomáhá dítěti pustit se do další.
Vědět, kde začít. A mít připravený další krok.
Nápadů na hry i pracovních listů najdete spoustu. Vybrat z nich ten, který naváže právě na dovednosti vašeho dítěte, už bývá složitější.
V kurzu Připraveni na školu vám s tím pomůže krátký dotazník, vysvětlená návaznost cvičení a pracovní sešit s konkrétními aktivitami. Uvidíte, kde začít, co nabídnout dál a jak úkol zjednodušit nebo rozšířit podle toho, jak se dítěti daří.
Grafomotorika je přitom jedním z devíti pilířů předškolní přípravy. V plném kurzu ji můžete propojit také s rozvojem zrakového vnímání, orientace na papíře, pozornosti a dalších dovedností, které dítě ve škole využije.
Od „co bychom dnes měli procvičit?“ se tak můžete posunout k „víme, kde začít, a máme na co navázat“.
Časté dotazy
Co je grafomotorika?
Grafomotorika jsou schopnosti potřebné ke kreslení a později ke psaní: vést ruku tam, kam dítě chce, přiměřeně tlačit, zastavit tah nebo změnit směr. Část této přípravy probíhá při běžných činnostech – při házení míčem, mačkání modelíny, stavění z kostek nebo zapínání knoflíků.
V jakém pořadí procvičovat čáry, obloučky a vlnovky?
Cvičení na sebe navazují jako příčky žebříku: u jednoduché čáry dítě vede tah určitým směrem, u obloučku plynule zatáčí, u vlnovky opakovaně mění směr a u zubů pily kreslí šikmé čáry s ostrou změnou směru. Vybírejte podle toho, co dítě skutečně zvládá – věk je jen vodítko.
Jak vypadá správný úchop tužky?
U běžného špetkového úchopu leží tužka na prostředníku a palec s ukazovákem ji lehce přidržují. V kurzu pomáhá obraz postýlky: prostředníček je matrace, palec s ukazováčkem peřinky, které pastelku jemně přikryjí. Důležité je, aby dítě tužku křečovitě nesvíralo a zbytečně netlačilo.
Mám dítěti úchop opravovat u každé čáry?
Ne. Úchop stačí krátce připomenout na začátku kreslení. Když každou čáru doprovází další oprava, zbývá dítěti málo prostoru pro samotný obrázek a radost z něj.
Co dělat, když dítě při kreslení silně tlačí nebo rychle končí?
Nejdřív se podívejte, jestli sedí pohodlně, má opřená chodidla a přidržuje si papír. Pak nabídněte jednoduchý známý tah a sledujte, jak se mu daří. Pokud je i ten namáhavý, začněte u přípravných her a uvolnění ruky.
Shrnutí
Grafomotorika se buduje postupně, jako cesta po žebříku: od jednoduché čáry přes oblouček a vlnovku k náročnějším tvarům. Nejvíc dítěti pomůže začít u tahu, který zvládá s jistotou, a přidávat malé navazující kroky podle toho, jak se mu daří.
Správný úchop tužky – nejčastěji špetkový – stačí krátce připomenout na začátku kreslení. Pokrok nepoznáte jen podle počtu vyplněných listů, ale i podle lehčího tlaku, plynulejší čáry nebo chuti kreslit.
Odborný garant kurzu
Mgr. Jaroslava Budíková
Speciální pedagožka s 30+ lety praxe a spoluzakladatelka DYS centra Praha. Je spoluautorkou řady knih a věnuje se školní přípravě, dyslexii i ADHD. Obsah vychází z její každodenní práce s rodinami předškoláků.



